Následující článek představuje první část dvoudílného pokračování.

Nelegálním únosům a tajnému věznění podezřelých osob z teroristických útoků prováděné CIA se v posledních měsících dostalo větší pozornosti. Organizace Amnesty International, která se zabývá lidskými právy, začátkem dubna zveřejnila nové podrobnosti o takzvaném programu "výdeje." Zpráva také odhaluje spoluvinu evropských vlád na ilegálních aktivitách CIA.

Zpráva organizace Amnesty International nazvaná "Mimo dosah radaru: tajné lety za účelem mučení mimo dohled" podává podrobný popis odyseje tří jemenských občanů čtyřmi tajnými vězeňskými zařízeními Spojených států v Afganistánu, Džibuti a pravděpodobně i ve východní Evropě a dokumentuje stovky přistání a odletů letadel používaných pro ilegální únosy z evropských letišť.

Výroky tří jemenských mužů, které se Amnesty podařilo kontaktovat, umožňují detailní náhled do celosvětové sítě amerických tajných věznic neboli tzv. "černých míst." Popis líčí systematickou a organizovanou strukturu operací, jež CIA prováděla za účelem únosů, věznění a zneužívání těchto jedinců.

Muhammad Faraj Bashmilah a Salah Nasir Salim ‘Ali Qaru byli zadrženi v říjnu 2003 v Jordánsku a byli o něco později předáni bezpečnostním složkám USA. Muhammad Abdullah Salah al-Assad byl zadržen v Tanzánii a do americké vazby byl převeden rovnou. Trvalo více než osmnáct měsíců, než byly všechny tři osoby vráceny jemenským úřadům, jimiž pak byli nadále drženi po dobu dalších devíti měsíců. K jejich definitivnímu propuštění došlo teprve v březnu 2006. Tito tři muži nebyli během celé doby zadržení obviněni z teroristických aktivit a rovněž jim nebylo řečeno, z čeho byli podezíráni. Jejich jediným proviněním bylo, že se nacházeli v nesprávný čas na nesprávném místě.

Muhammad Bashmilah a Salah Qaru byli americkými bezpečnostními složkami letecky přemístěni přímo do Afganistánu a umístěni do tajného internačního tábora, ve kterém je zaměstnán výhradně americký personál.

V táboře platila přísná bezpečnostní opatření. Vězni byli drženi na samotkách s rozměry cely dvakrát tři metry, v nichž byli pod neustálým dozorem dvou videokamer. Byli řetězem připoutáni ke kruhu zapuštěném do podlahy, který byl tak krátký, že jim neumožňoval dosáhnout dveří cely.

Když byli předvedeni k výslechu, byla jim před odvázáním řetězu od kruhu přes hlavu přehozena kapuce a na ruce nasazena pouta. Kapuce byla vybavena smyčkou, kterou bylo "v případě potřeby" možno pevně utáhnout kolem krku.

Muhammad al-Assad byl z Tanzánie nejdříve letecky přemístěn do Džibuti, kde byl po několik týdnů držen a podroben křížovému výslechu dvou příslušníků amerických bezpečnostních složek, kteří naznačili, že jsou členy FBI. Z Džibuti byl al-Assad převezen do Afganistánu a poté byl znovu přemístěn spolu se Salahem Qaru a Muhammadem Bashmilahem na konci dubna 2004.

Za účelem tohoto letu byli muži jednotlivě vyvedeni z cel, byly jim nasazeny plíny, kombinézy a kapuce. Byli svázáni na rukou i na nohou a k opaskům jim byly připevněny řetězy, aby jim bylo zabráněno v pohybu. Dále jim byly nasazeny roubíky a sluchátka, aby vězni nemohli mluvit mezi sebou nebo se strážci.

Na základě odhadu délky převozu letadlem, vrtulníkem a autem na cestě do nového vězení i na cestě zpět o třináct měsíců později do Jemenu Amnesty předpokládá, že byli převezeni do tábora ve východní Evropě. Za možné státy, ve kterých se nacházejí tajná vězení, se považují Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Slovensko, Albánie nebo Bosna a Hercegovina.

Také další důkazy jmenované třemi Jemenci napovídá tomu, že byli drženi ve východní Evropě.

V místě internace docházelo k velkým výkyvům teplot a zima byla chladnější než kterákoliv kterou kdy zažili. Stravu popsali jako typicky evropskou: pizza a sendviče. Viněty na kartonech s jogurty, na sýrech a lahvích s vodou byly vždy pečlivě odstraněny.

Hygienická zařízení byla moderní a vypadala evropsky. Toalety byly postaveny směrem k Mekce, což naznačuje, že se nemohlo jednat o zemi s muslimskou většinou. Vězňové obdrželi stanovené rozvrhy modliteb stažené z webové stránky islamicfinder.org, jelikož tato adresa byla vždy uvedena v dolní části vytištěných dokumentů. Mužům byly modlitby povoleny pouze při východu slunce. Rozdíly v časech, ve kterých jim bylo povoleno modlit se, a s uvážením přechodů na letní a zimní čas, naznačují, že se jednalo o jednu ze čtyřiceti šesti členských zemí Rady Evropy.

Tři muži byli drženi v samovazbě, aniž by jim byl umožněn kontakt se spoluvězni. V rozhovoru s webovou stránkou Telepolis Ferdinand Muggenthaler, který pracuje pro německou sekciAmnesty International, uvedl další informace o okolnostech kolem internace v tajných vězeních ve východní Evropě: "Jejich cely byly holé, byli neustále vystaveni hluku a byli přinuceni žít pouze s umělým světlem, protože jim nebylo povoleno provádět cvičení venku. Strážci vždy nosili masky. Jediný člověk, kterého viděli osobně, byl pravděpodobně ředitel, který jim pověděl o jejich propuštění."

Bezpečnostní opatření a systém sledování vylučuje, že by se jednalo o tábor pro výslechy "bezvýznamných" podezřelých osob. Jeden z mužů se domnívá, že jen v jeho sekci bylo do sprchy postupně každý týden odvedeno asi 20 vězňů. Není ale známo, kolik sekcí měl tábor celkem.

Muhammad al-Assad, Salah Qaru a Muhammad Bashmilah byli v květnu 2005 nakonec předáni jemenským úřadům s instrukcemi amerických bezpečnostních složek, které stanovovaly, že muži by měli být uvězněni, dokud nedorazí dokumentace z Washingtonu.

Dokumenty nebyly nikdy doručeny a jemenské úřady neobdržely žádné informace o tom, jakým obviněním dotyční muži čelili, ani o tom, z jakého důvodu by měli být nadále drženi ve vězení.

Po devíti měsících byli nakonec předvedeni před soud s fiktivním obviněním, že falzifikovali pasy. Byli odsouzeni na dva roky, ale vzápětí byli osvobozeni s poukazem na osmnáctiměsíční uvěznění v amerických internačních zařízeních a devítiměsíční uvěznění v Jemenu. Všichni tři byli nakonec propuštěni třicet měsíců po jejich zadržení. Přesto se musí denně hlásit na místní policejní stanici a nesmí opustit Aden.

Muhammad al-Assad ztratil svůj podnik v Tanzánii a je nyní hluboce zadlužen. Salah Qaru a Muhammad Bashmilah nemají žádnou možnost návratu ke svým rodinám v Indonésii. Všichni tři trpí psychologickým traumatem z důvodu prožitého uvěznění a mučení.

Ferdinand Muggenthaler dodává: "V případě těchto tří jemenských mužů již CIA neviděla žádný další důvod pro jejich zadržování. Avšak existují oprávněné obavy, že s jinými lidmi se v současné době zachází ještě hůře."

Tajná povaha únosů a uvěznění programu výdeje osob do třetích zemí brání přesnému stanovení skutečného počtu obětí těchto praktik. Neexistuje formální obžaloba ani oficiální zpráva státním úřadům nebo rodinám o možném umístění vězňů. Vězněné osoby nemají možnost přístupu k právníkům nebo jiné právní pomoci. Doslova zmizeli z dohledu.

Amnesty odhaduje, že počet obětí programu výdeje do třetích zemí se pohybuje ve stovkách. Egyptský premiér loni připustil, že různé americké služby do země doručily šedesát až sedmdesát vězňů. Egypt je zemí, která často čelí obviněním z velmi těžce mučení vězňů. Jeden z bývalých agentů CIA sdělil, že do tajných vězení na Středním Východě bylo převezeno několik set vězňů. Skutečný počet může být daleko vyšší, protože mnoho z obětí zůstává dodnes "zmizelých" a jejich rodiny pouze zřídka poskytují nějaké informace z obavy před možnými následky.

Pokračování příště